Pozdě vrátit čas
Pozdě vrátit čas
Ledový střechýlek zacinkal Ave,
a průhledná krása světa,
má jenom jeden kaz.
Za čelem z ustaraných vrásek plave,
v kyvadle času zapomnění,
zadrhl se mráz.
Lampička zdusila pramínek světla,
poslední kapičku naděje,
v níž lze vrátit čas.
Jen krůpěj krve a slz z tváří smetla,
paličky hořkosti co tepou,
v těle každého z nás.
V oříšku dutém se ticho ozývá,
nehlučná je duše člověka,
když v ráji prší.
Bůh co se asi zrovna nedívá,
skořápkami ťuká o sebe,
neví nic, jen tuší.
(Že je pozdě vrátit čas.)